Na první pohled je jasné, kam Speed Twin 1200 míří. Kulaté přední světlo, výrazné dvojité výfuky, žebrování na válcích, klasické tvary nádrže a kombinace černé a stříbrné barvy. Triumph se nesnaží schovávat moderní techniku pod futuristické plasty. Naopak. Chce, abyste viděli, že jde o moderní motorku, která se hlásí ke klasickému designu. A funguje to. Během testu se mi několikrát stalo, že se mě lidé ptali, co je to za motorku, a chválili její vzhled. Speed Twin totiž působí trochu jinak než většina dnešních naháčů. Nepotřebuje ostré křivky ani obrovská křídla, aby zaujala.
Bonneville není jen jméno
Pod klasickým vzhledem se ale ukrývá moderní technika. Srdcem motorky je kapalinou chlazený řadový dvouválec o objemu 1200 cm³, který Triumph označuje jako Bonneville Twin. Bonneville je pro Triumph něco jako boxer pro BMW. Nejde jen o označení motoru, ale o jméno spojené s dlouhou historií značky a klasickými britskými motocykly. Současný motor samozřejmě nemá s technikou starých Bonneville mnoho společného, ale Triumph se snaží zachovat jeho charakter hlavně vzhledem, zvukem a způsobem, jakým dodává výkon. A právě charakter je zde důležitější než samotné číslo na papíře. Motor nabízí 77,2 kW při 7 750 ot./min. a 112 Nm při 4 250 ot./min.. Na dnešní poměry to nejsou hodnoty, ze kterých by měl člověk padat ze židle. Jenže Speed Twin není motorka, která vás nutí honit výkon u omezovače. Její kouzlo je právě v točivém momentu. Jeho 112 Nm přichází relativně nízko. a přesně v pásmu, ve kterém jsem se při normální jízdě pohyboval nejčastěji. Stačí otočit plynem a motorka bez zbytečného vytáčení začne táhnout. Až později jsem pochopil, že právě tady začíná být Speed Twin opravdu zábavný.
První kilometry
Po usednutí mě překvapilo několik věcí. Posez je poměrně pohodlný a motorka nepůsobí ani ve městě nijak těžkopádně. Přestože má v provozním stavu kolem 216 kg, při pomalém kličkování mezi auty jsem její hmotnost nijak zvlášť nevnímal. Zaujala mě také samotná geometrie. Přední kolo působilo, jako bych seděl skoro přímo nad ním. Pocitově bylo velmi blízko řídítkům. Motorka díky tomu ochotně zatáčela, ale při nižších rychlostech na mě předek působil trochu vratce.
Při manévrování na malém prostoru se navíc ukázalo, že rejd není tak velký, jak bych potřeboval. Ani výlisky na nádrži nepomáhají tolik, aby se řídítka dala natočit výrazně dál. Při otáčení na malém prostoru mě proto omezený rejd docela trápil. Přístrojová deska je rozdělena na dva displeje. Hlavní panel zobrazuje rychlost, otáčky, zařazený převodový stupeň a stav paliva. Druhý displej slouží pro informace palubního počítače, jako jsou spotřeba, dojezd, teplota motoru a další provozní údaje, případně pro navigaci v menu. To se ovládá pomocí tlačítek na levém řídítku a během testování působilo logicky a intuitivně. Člověk nemusí složitě hledat jednotlivé funkce ani studovat návod. K dispozici jsou dva jízdní režimy Rain a Road. Každý z nich mění charakter reakce plynu i nastavení elektronických systémů. Ze začátku mi vyosení přístrojové desky trochu vadilo a říkal jsem si, proč není budík umístěný jednoduše přímo před jezdcem. Po pár jízdách jsem si ale zvykl. Na řídítkách mě potěšilo několik detailů. Přední brzda má radiální třmen a nad ním je umístěná nádržka brzdové kapaliny. Společně s koncovkami řídítek to působí jako pěkný detail, který motorku odlišuje od obyčejných základních komponentů. Naopak spojka zůstává klasicky ovládaná lankem.
Město? Pohoda. Jen to teplo…
Ve městě se Speed Twin chová přesně tak, jak bych od podobné motorky čekal. Motor má dostatek síly od nízkých otáček a není potřeba ho neustále vytáčet. Velkým problémem pro mě ale bylo počasí. Během testu panovala opravdu vysoká teplota a motorka dávala své teplo najevo. Nejvíc mi vadila oblast mezi airboxem a hlavou motoru. Když jsem měl nohy přitisknuté k motorce, tahle část dokázala nepříjemně pálit. A když se člověk v horku trochu zapotí, není to zrovna příjemná kombinace. V horkém letním dni bych proto ocenil o něco lepší tepelný komfort.
Dálnice? Tady už méně
Jakmile se motorka rozjede, zmizí i můj počáteční pocit vratkosti z předku. Jenže na delším přesunu se objevil jiný problém a to absence větrného štítu. Do zhruba 110 km/h mi proudění vzduchu ještě připadalo snesitelné. Nad tuto rychlost už začal být boj s větrem výraznější a při vyšších rychlostech jsem se musel přikrčit dopředu, abych si trochu ulevil. Možná si říkáte, že na takové motorce bude samozřejmostí tempomat. Není. A při delších přesunech je to škoda. Speed Twin je zkrátka motorka, která vám připomíná, že jste na motorce. Což je na okresce super. Na dálnici už o něco méně.
Když se silnice začne kroutit….
Ve městě mě tak Speed Twin nijak zvlášť neuchvátil. Na dálnici zase není bezchybná. Jenže pak jsem se dostal do okolí Sušice. A jestli to tam znáte, víte, co následuje. Kopce, zatáčky a silnice, na kterých člověk najednou začne zjišťovat, proč tu motorku vlastně Triumph postavil. Začal jsem za to tahat a Speed Twin mě konečně začal bavit naplno. Právě tady se ukázalo, jak dobře funguje charakter motoru. Nemusel jsem čekat na vysoké otáčky. Stačilo mít motor ve středním pásmu a po otočení plynem přišel přesně ten zátah, který jsem od 1200 cm³ dvouválce chtěl. A najednou mi začalo docházet, proč má tenhle motor takovou pověst. Motor není brutální. Je charakterní. A to je podle mě mnohem důležitější.
Podvozek
O odpružení se stará Marzocchi. Vpředu najdeme 43 mm USD vidlici, vzadu dvojici Marzocchi s externími nádobkami a nastavitelným předpětím. Přední vidlice nemá vnější možnosti nastavení, takže tady si jezdec nemůže všechno nastavit podle svého. Zadní tlumiče umožňují nastavení předpětí pružiny. Na druhou stranu jsem během testu neměl pocit, že by mi nastavitelnost přední vidlice chyběla. Podvozek fungoval dobře už v základním nastavení a motorka byla v zatáčkách čitelná a stabilní. A právě zatáčky jsou podle mě disciplína, ve které Speed Twin ukazuje svou nejlepší stránku.
Ve dvou
Speed Twin jsem vyzkoušel i se spolujezdkyní. Já jsem byl s jízdou v pohodě, ale zadní sedadlo rozhodně není žádný gauč. Spolujezdkyně si stěžovala hlavně na nedostatek místa a absenci klasických madel. Její vlastní hodnocení to vystihlo možná nejlépe:
„Neměla jsem tu žádná madla na držení, a tak jsem se musela držet sedla. Nejezdím přeci na koni, abych se tak držela!! “
Tady není moc co dodávat. Snad jen, že podle ní byl posed vzadu zvláštní, kolena měla příliš pokrčená a kvůli rovnému sedlu neměla příliš dobrý výhled přes řidiče. Na druhou stranu rychlost jí problém nedělala a ani jí nepřišlo, že sedí na motorce s takovým výkonem. Takže zatímco já jsem si užíval zatáčky, ona si užívala především výhled na moje záda.
Spotřeba
Při klidnější jízdě se spotřeba pohybovala kolem 4,5–4,7 l/100 km, což považuji za velmi rozumnou hodnotu. Jenže pak přišel výlet kolem Sušice. Po svižnější jízdě začal dojezd mizet před očima. Palubní počítač mi ukazoval optimistických 100 km, přede mnou přitom bylo ještě 53 km. Do cíle jsem nakonec dorazil s dojezdem kolem 10 km a cestou už se rozsvítila rezerva. Nádrž má 14,5 litru a při normálním tempu se tak dá mezi čerpacími stanicemi jezdit zhruba kolem 250 kilometrů. Jakmile ale začnete motor využívat naplno, počítejte s tím, že ručička paliva začne klesat podstatně rychleji.
Klasika, která mě přesvědčila až v zatáčkách
Upřímně, Speed Twin 1200 není motorka, kterou bych si před testem automaticky vybral. Klasiky mě nikdy zvlášť netáhly, takže moje první dojmy byly spíš ve stylu „Jo, pěkná retro motorka.“ A když jsem se poprvé podíval na parametry motoru, říkal jsem si, že 77,2 kW dnes opravdu není žádná raketa. Ve městě mě nijak zásadně nepřekvapila a na dálnici mě kvůli větru také příliš nepřesvědčila. Pak ale přišly zatáčky. A právě tam se můj názor začal měnit. Speed Twin není o tom, že vás vystřelí z každé zatáčky jako superbike. Je o pocitu z jízdy. O tom, že motor nabízí pořádný kus točivého momentu přesně tam, kde ho při běžné jízdě chcete. O tom, že motorka ochotně zatáčí a zároveň si zachovává svůj klasický charakter. Ke konci testu se mi začala líbit čím dál víc. Zkrátka jsem si na ni musel zvyknout. Kdybych si měl položit otázku, jestli bych si ji koupil, odpověď by byla nejspíš ne.
Kdybych si měl vybrat, beru RS
Pokud bych ale měl vybírat mezi základním Speed Twinem a sportovněji zaměřenou verzí RS, osobně bych šel právě do RS. Nabízí sportovnější ergonomii, lepší podvozek a další komponenty zaměřené na svižnější jízdu. A právě v takových chvílích podle mě Speed Twin ukazuje svůj největší potenciál. Základní Speed Twin 1200 je příjemná a krásná klasika. Jenže jakmile se silnice začne kroutit, ukáže se, že pod tou klasickou vizáží se ukrývá motorka, která chce jezdit podstatně víc, než byste od ní na první pohled vůbec čekali. A nakonec mě překvapil a bavil víc, než jsem na začátku čekal.
